Angličané jsou lidé vesměs chytří. Po zkušenostech a zralé úvaze zjistili, že nemá smysl lidi spojovat, protože si kvůli kulturním a ideovým rozdílům stejně budou dělat, co se naučili a tak nechali ateisty a anglikány žít pospolu, katolíky dali k židům, Turky raději dál od Pákistánců, daleko od obou pak Indy a Číňany pro jistotu úplně separé. Nazvali to komunitami. Proč ? Vyhnuli se výrazu apartheid.
Toto slovo přeci nezní nyní dobře a před nedávnem udělalo jedné vyspělé daleké zemi velké problémy. Jak ví správný Brit, je úplně zbytečné bojovat proti módnímu trendu nebo proti nátlakovým skupinám mladých kverulantů brojících za spousty novot a za rovnost střevlíka s chrousty. Mají elán, mládí a nezřídka i finanční prostředky. Moudřejší ustoupí. Stačí přeci tento nátlak a vyvolaný trend začít posunovat také a nechat odchýlit rozjeté kyvadlo hodně do strany, aby se stala z většinového proudu odstrašující extremistická neracionální menšina a dalo se dát všechno zase do pořádku, tentokrát ale pod novým názvem. V době, kdy byla v Británii potřeba pracovní síly nebylo díky uzavřené bolševicé protsitraně moc z čeho vybírat, takže sem přišlo mnoho lidí z ex kolonií s velice specifickými kulturními zvyklostmi.
Většina turistů podle viditelné kombinace obyvatelstva na ulicích Londýna si myslí, jak se to zde "meltuje" jako v New Yorku, ale to je jen první, hodně povrchní dojem. Dobré ale je, že se už mladí novináři, mladí studenti a turisté postarají o rozšíření takového dojmu a turistický průmysl může jet naplno ku prospěchu všech komunit. Ve skutečnosti spousta zdejších událostí a pravidel má dvě podoby, jednou zjevnou navenek a jednu faktickou.
Klasičtí angláni mají jednu kouzelnou vlastnost, jak jsme byl zde poučen kolegy z katedry filologie a filosofe, převzatou patrně z anglické teologické školy od Anselma a upravenou pozdějším vulgárním pozitivismem a pragmatismem, dobře vystiženou tímto klasickým citátem:
Even a fool, when he holdeth his peace, is counted wise: and he that shutteth his lips is esteemed a man of understanding.
I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
V následujících případech se Vám budu snažit ukázat, že některé moderní věci nejsou takové, jakými se na první pohled zdají a i proto by je tradiční Angličan neměnil, ale o důvodech mluvit nemusí. Nejsem si ovšem jist, zda mohu jednoduše a srozumitelně vysvětlit anglickou realitu a mentalitu, a pokud to nebude pochopitelné, tak se předem omlouvám ale prosím o jedno : ještě před tím než mě s tím pošlete někam, zkuste se nad tím trochu zamyslet v klidu sami.
V Anglii byly zakázány dotazy na věk, sex, zdraví, víru, pohlaví atp při pohovoru.
V Anglii se podporují rodné jazyky menšin, jejich kultura, spolky atp.
V Anglii se oficiálně nebrání vlastní kultura, jazyk ani tradiční hodnoty.
Co jsem tím chtěl říci ? Netvrdím, že se multykulty politikou dá v Čechách něco vylepšit na českém národě - nejsem sociolog, bolševik ani angažovaný pitomec typu Špidla a Džamila, abych věděl, co bude skutečným vylepšením v horizontu příštích 50let. Vím ale, že se na ní díky bezhlavé aktivitě EU dá celkem slušně vydělat a přesto nic v Čechách nezkazit. Kdyby nebyl Čech Švejkem a Vietnamec zelinářem za pár šupů, mohly by se obě etnika za cizí peníze pěkně zábavně multykultýrovat , např. výstavbou mutlykulty tržnice a možným vrcholem vzájemné spolupráce by pak byl společný EU Česko-vietnamský program pro kulturní podporu Romů. Vietnamec by je ošatil, obul a nasytil, Čech by je vzdělal (např. české oborové speciality : právo rozuměj bezpráví, ekonomie rozuměj šmelina a čeština rozuměj nácvik závěrečné řeči obžalovaného), Rom by zatančil a zazpíval, Bruselsky úředník zaškrtnul chlíveček a hodil 10 šanonů značených "k archivaci" ze stolu a vše zaplatil a Česká republika by udělala zase další krok směrem do Evropy.
