panu Švejkovi. „Kerýho velvyslance, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva velvyslance. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě velvyslance Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana velvyslance z Islamabádu, toho z Marriottu, toho hubenýho, rudýho.“
"Tak se podívejme, paní Müllerová, v Marriottu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda může nešťastně skončit. A v Islamabádu k tomu, to je v Pakistánu, paní Müllerová.
To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan velvyslanec už na pravdě boží. Trápil se dlouho?" "Pan velvyslanec byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s bombama nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s granátama a oddělal celou rodinu."
Včerejší tuzemská hysterie nad smrtí velvyslance mě trochu zaskočila. Pan velvyslanec byl člověk, který v 80.letech minulého století s rudou knížkou v kapse cynicky obdivoval moskevské noci v touze po kariéře v komunistické diplomatické službě. Tam ho zastihnul i počátek pěrestrojky. Po studiu nastoupil, prověřen a smířen, na místo v komunistické prominentní službě. Pak už se ten příběh nelíší od mnoha jiných osudů. Přišel listopad a on včas pochopil.
Nezlobte se na mě, ale takový člověk, který navíc věrnost manželce a rodině vyměnil za pochybnou věrnost všem systémům, ve kterých byl a bude nucen žít a pracovat a které tak rád zveleboval svými "službami" v Hanoi a který zahynul "při službě" v luxusním hotelu spolu se svou milenkou zasluhuje možná čestné místo na první straně Blesku vedle článku o smrti skladatele Svobody nebo v pilotním dílu pořadu Předčasná úmrtí, kde se podobný človíčkovský patos hodí, ale dávat jeho příběh na pokračování do nebulvárních novin mi nepříjde zrovna moc slušné. Všichni nakonec víme, jakou státem organizovanou fraškou to skončí.
"Ztráta to je, to se nedá upřít. Hrozná ztráta. Von se velvyslanec nedá nahradit nějakým pitomou. Von měl bejt jenom ještě tlustější." "Jak to myslíte?" ožil Bretschneider. "Jak to myslím?" odvětil spokojeně Švejk. "Docela jenom takhle. Kdyby byl bejval tlustější, tak by ho jistě už dřív ranila mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru sbíraly roští a houby, a nemusel zemřít takovou hanebnou smrtí.
Současně dávám znalcům a našim 850.000 placeným zástupcům našeho státu na vědomí, že moje manželka může za mě vésti obchod po dobu mé nepřítomnosti.
